Schromáždění
Schromáždění
Shromáždění
1. Cílem shromáždění koně je:
1. a) Další vývoj a zlepšení vyváženosti a balancování koně, které je více nebo méně narušeno přidanou váhou (hmotností) jezdce.
1. b) Rozvinout a zvýšit schopnost koně ke snížení a angažování jeho zádě ve prospěch uvolněnosti a pobyblivosti jeho předku.
1. c) Přispět k "nenucenosti a nesení se" koně a učinit ho příjemnějším při ježdění.
2. Nejlepším způsobem k získání těchto cílů jsou práce na dvou stopách, travers, renvers a v neposlední řadě dovnitř plec, stejně jako poloviční zádrže.
3. Shromáždění je, jinými slovy, dokonalé a účinné podsazení zadních nohou pod tělo koně s ohebnými klouby při krátkodobém, ale často opakovaném působení sedu a nohou jezdce, nutících koně kupředu s více nebo méně pevnou nebo zadržující rukou, poskytující právě dostačující impuls k provedení cviku. Shromáždění v důsledku toho není dosaženo zkrácením kroku zadržujícím účinkem ruky, ale zvýšením vlivu sedu a nohou jezdce k angažování zadních nohou koně podsadit se více pod tělo.
4. Zadní nohy však nemají být podsazeny příliš dopředu pod koně, protože by se tím příliš zkrátila základna koně, a to by znesnadňovalo pohyb. V takovém případě se linie hřbetu relativně k základně tvořené nohama prodlouží a zvýší, a tím se sníží stabilita a kůň by měl potíže při hledání harmonické a správné rovnováhy.
5. Na druhé straně, kůň s příliš dlouhou základnou, neschopný a neochotný podsadit zadní nohy pod tělo, nikdy nedocílí přijatelného shromáždění, charakterizovaného nenuceností a "nesením se", jakož i živým kmihem, vycházejícím z aktivní zádě.
6. Postavení hlavy a krku koně při shromážděných chodech je samozřejmě závislé na stupni výcviku a při jeho stejném stupni na stavbě koně. Je však třeba posuzovat, zda krk je nesen uvolněně a tvoří harmonický oblouk od kohoutku k týlu, který je nejvyšším bodem koně, s hlavou nepatrně před svislicí. Avšak v okamžiku, kdy jezdec působí pomůckami k přechodu do chvilkového a přechodného shromáždění může být hlava více nebo méně svisle.
Poddajnost
1. Poddajnost neznamená otrocké podrobení se, ale poslušnost, projevující se stálou pozorností, ochotou a důvěrou v celém chování koně, jakož i harmonií, lehkostí a samozřejmostí při vykonávání různých cviků. Stupeň poddajnosti se také projevuje přijmutím udidla koněm, lehkým a měkkým spojením, pružným týlem nebo vzpíráním se nebo vyhýbáním se ruce jezdce. Kůň je potom buď "nad" nebo "za otěží".
2. Plazení jazyka, strkání ho nad udidlo nebo úplné vyplazení jakož i skřípání zubama a švihání ohonem jsou většinou projevem nervozity, ztuhnutí nebo odporu koně a musí být vzaty rozhodčími v úvahu v jejich známkách pro danný cvik, jakož i ve společné známce pro "poddajnost" (známka č. 3).
3. Kmih je slovo používané k popisu chtivé (silné) a energické, ale kontrolované hnací síly vyvíjené ze zádě do atletického (sportovního) cviku koně. Konečný výraz může být předveden jen měkkým a houpavým hřbetem koně vedeným jemným (citlivým) spojením s rukou jezdce.
4. Rychlost, sama o sobě, má málo společného s kmihem. Výsledkem je většinou zploštění chodů.
5. Viditelnou charakteristikou kmihu jsou jasně členěné došlapy zadních nohou v nepřetržité, spíše stakatové akci. Když zadní noha opouští zemi, má se koleno pohybovat nejdříve dopředu a pak se teprve zvedat. Nesmí se samozřejmě pohybovat dozadu.
Hlavní a prvořadou součástí kmihu je čas raději než na zemi ztrávený koněm ve vzduchu. Jinými slovy, jde o přidaný znak mezi chody. Musí vždy být ale jasné rozlišení mezi shromážděným klusem a psáží. Kmih je proto vidět (je zřejmý) jen u těch chodů, které mají dobu vznosu (*jde-li kůň rychle bez kmihu, postrádá vznos*).
Sed a pomůcky jezdce
1. Všechny cviky mají být dosaženy bez zjevného úsilí jezdce. Jezdec má sedět v dobré rovnováze, s bedry a kyčlemi pružnými, s pevnými stehny a s nohama dobře protaženýma směrem dolů. Vrchní část těla je nenucená, uvolněná a vzpřímená, s rukama nízko a těsně u sebe, ale nedotýkajícíma se navzájem nebo koně, s palcem jako nejvyšším bodem, lokty a paže jsou těsně u těla a umožňují jezdci sledovat pohyby koně měkce a volně a používat pomůcky neznatelně. Toto je jedině správný sed jezdce, který mu umožní postupně a správně cvičit koně.
2. Nejen pomůcky rukama a nohama, ale také sedem jezdce mají při drezuře velký význam. Jen jezdec, který umí napnout a uvolnit bederní svaly v pravém okamžiku, je schopen správně působit na svého koně.
Vedení oběma rukama je povinné ve všech mezinárodních soutěžích, nejen když jsou předváděny oficiální drezurní úlohy vydané FEI, ale také při předvádění národních úloh, které mohou být zařazeny do programu těchže závodů. Ale při opuštění obdélníku v kroku na dlouhé otěži po ukončení úlohy může jezdec, podle vlastního uvážení, vsést koně jen jednou rukou. Vedení jednou rukou je však povoleno ve Volné sestavě - Kür.
3. Použití hlasu jakýmkoliv způsobem, mlaskání jednou nebo opakovaně, je vážnou chybou a má za následek snížení známky nejméně o dva stupně proti té, kterou by jinak jezdec dostal za cvik, ve kterém se to stalo.